Minulou středu jsme se sešli v Oáze s těmi, kteří prošli
loňský pochod, ale i s novými nadšenci, co se na něj teprve chystají. Setkání
vyplnilo z velké části autentické vyprávění Lidických žen p. Kalibové
a p. Cábové o pochodu smrti, který v dubnu a květnu 1945 samy prožily.
Doplnil pár slov i p. Nešpor ze vzpomínek maminky na pochod smrti a dále
své vzpomínky vyprávěly i Lidické děti paní Čepelová a paní Součková.
Většina zúčastněných jen mlčky naslouchala. Asi si také přestali mnozí
klást otázku, zda trasu 30 km denně zvládnou a zda se dá občas na trase
přespat venku. Ženy totiž tehdy na pochodu smrti šly až 50 km denně, dopřány
jim byly často jen 3 hodiny spánku, jen v chatrném oblečení a třeba
v mokrém lese bez střechy nad hlavou.

    Projdeme tedy příští rok novou trasu a to velmi důležitou. Jedná se o pochod smrti z Ravensbrücku do Crivitz, který prošlo 46 Lidických žen. Ženy vyšly na pochod smrti v transportech vypravovaných 28. a 29.4. 1945.
    Někde kolem Malchowa je opustily stráže SS a byly ponechány svému osudu. Po cestě dále na západ se sešlo v této větší skupině 63 Češek, z toho 46 Lidických žen. Došly až k provizornímu táboru v lese u Crivitz, kde je přešla ruská fronta a dočkaly se tím osvobození. Dále pak šly už bezpečněji až do Neubrandenburgu, odkud je odvezly autobusy vypravené Poldi Kladno.
    Vrátily se, aby teprve zjistily, že nemají domovy, muži nežijí a děti jsou neznámo kde. Příběh návratu je popsán v knize Lidické ženy paní Jaroslavy Skleničkové "Jako chlapce by mě zastřelili".
    Budeme se také snažit zorganizovat další besedy s Lidickými ženami, aby co nejvíce zájemců jejich vyprávění slyšelo.

    Všechny vás z Lidic na pochod zveme. Můžete si vybrat ze dvou tras, projdeme tradičně i trasu pěti Lidických žen s cílem u Lidické lípy v Novém Boru. Na závěr pochodu Ravensbrück-Crivitz můžeme zajistit autobus pro výpravu z Lidic, s návštěvou KT Ravensbrück a cíle pochodu u pomníku
obětem pochodu smrti v lese u Crivitz.